Vincenc | Recenze | Divadelní spolek Kašpar

Vincenc je divadelní hra jež zaujme nejen rozpoložením komedie pospolu s dramatem, ale také svojí upřímností a lidskostí. Což je někdy přímo veselé, někdy dost kruté. Moc pěkné dílo je výsledek mnoha osob. Autorem je Torben Betts. Zpracování do další podoby, jež jsem mohla spatřit na jevišti já, má režisér Pavel Lagner a herci jež předvedli výborné výkony. Představení bylo konáno divadelním spolkem Kašpar, jež patří pod divadlo Celetná.

Do zajímavostí tohoto zpracování patří také odehrání představení v bytovém divadle, jinak nazvaném 'Klubovna'. Více o přímo zmiňovaném zážitku mé návštěvy tohoto představení, pospolu s Lucy, jsem rozepsala do článku ZDE.

Příběh je zasazen od začátku do konce v bytě. Jedná se především o komunikaci dvou párů, ať mezi sebou nebo zvlášť ve dvou. Hra nakonec předvede hovory všech se všemi. Příjemné i nepříjemné. Lidské.

Páry tvoří Oliver s Emily a Alan s Dawn.

Hodně v této hře jde o lidskost. Jak jsem již psala, to nás občas uvádí do situací, které jsou velmi příjemné a smějí se jak postavy, tak diváci. Avšak přivádí nás to také do situací velice nepříjemných, kdy se nám spolu s postavami chvěje dech. A o ty více nepříjemné situace jde dalo by se říct především. Jsou zde hlavní prioritou a mají nejvíce hraného času. Je to drama. Avšak velmi dobře pojaté.

Spoustě nepříjemných situacím se mimochodem člověk zasměje též. Tak jak to v životě bývá.

Všechny osoby mají jiný pohled na svět a hodně věcí v něm. V něčem se shodují. V něčem začínají rozpory. Jistě, do párů jsou zasazeny podobné osoby s podobným nastavením. Avšak tato hra nám ukazuje jak i zde nastávají neshody a možná snad o to víc. A do toho všeho přichází druhý pár.

Jak jsem již psala, hlavním a jediným místem dění je byt. Již na začátku je nám prozrazeno, který z párů zde žije. Byt si koupili a nově se sem přestěhovali Oliver s Emily. Střídají se tam dění a konverzace, kdy přichází do bytu i Dawn s Alanem a dění a konverzace čistě jen osob jimž patří byt. Dalo by se tak nejspíš říct, že tedy první pár tvoří roli hlavní a další dvě osoby roli vedlejší. Ono to tak asi i bude. Nicméně v díle mi to tak skoro vůbec nepřišlo. Vše je naprosto hezky vyrovnáno pro všechny čtyři nám představené postavy.

Povýšený muž, a jeho ještě povýšenější žena. - Tedy, vzití nejsou. Narozdíl od druhého páru. Proč se dozvíme v průběhu děje. - Naproti nim poměrně lehkomyslný muž s ne až tak lehkomyslnou ženou, která však přeci jen není upjatá tak jako druhá. Dva páry ze sousedství, jež se střetávají na návštěvě u jedněch z nich. A povídají si. Ze snahy vést rozhovor prvně neutrálně poměrně rychle schází. Tak to totiž snad ani nejde dlouhodobě. A otevírají se nejrůznější témata. Možná by se dalo říct, že také nijak zlá. Avšak ono snad neexistuje téma, kde by člověk nemohl říct něco...pro druhého zle.

Později návštěva končí. Nastává delší čas pouze s Oliverem a Emily jež nám odhalují své bubáky ve skříni a ukazují nám, jaké bývají jejich diskuze. Avšak po této části poměrně rychle děj zasazuje opět příchod Dawn s Alanem. Mnoho dialogů, mnoho témat. Jeden velký příběh s několika dalšími v sobě, minimálně čtyřmi.

Jan Zadražil v roli Olivera předvádí skvělý výkon. Pozice povýšeného anglického muže, partnera ještě povýšenější ženy se mu povedla přenést do této hry.

Jitka Nerudová se přenesla do Emily také velmi pěkně. Již zmiňovaná povýšená Oliverova partnerka se jí hrála skoro jak kdyby tou osobou byla.

Stejně výborně hrála i Eva Elsnerová v roli Dawn. Uvěřila jsem jí tento večer, že je přede mnou právě Dawn. Krásná práce.

A Petr Halíček se svou rolí Alana. Tato role mu sedla jak nejvíc mohla. On a Alan se vžili do sebe. Vlastně jsem je skoro neuměla rozeznat od sebe. Opět výborné herectví.

Moc hezké výkony měli tedy všichni. Já se cítila skoro jak kdybych opravdu seděla u těchto dvou osob doma a pozorovala obývací prostory v nichž probíhá návštěva jejich sousedů. Velmi tyto výkony chválím. Večerem provázeli výtečně.

S čím jsem tedy nebyla spokojená? Proč nedávám 10 z 10?

I když je to moc hezký děj, jež byl velmi dobře zahrán, něco maličko mi tam nesedlo. Některé úseky mi nebyly tak úplně dovysvětleny a já musela hledat odpovědi z celého děje a domýšlet si.

Emily bych dala do příběhu něco maličko víc. Je to žena zraněná životem, zničená, avšak děj ji ukazuje dříve dost jako něco jako blázna a jednu zásadní podstatu jejího určitého chování na můj vkus vysvětluje sice dostatečně, ale prožívá málo. Její partner má jiný pohled na věc nebo se jednoduše s touto jejich minulostí vyrovnává jinak, to je tam dáno hezky.

Skoro to stejné se mi zdá, že bych řekla také u Dawn s Alanem v jednom jejich úseků děje, kde se zabývá hra jejich problémy.

Závěrem bych dodala ještě něco pozitivního. Děj je to krásný. Velmi hezky srozumitelný, řekla bych snad pro všechny. Každý si tam najde to své. Ale je faktem, že člověk musí dávat pozor. Děje se toho na jevišti totiž poměrně hodně. Jednáním i slovy. Divák musí tedy tuto hru velmi dobře pozorovat, ale i poslouchat.

HODNOCENÍ:

8/10

***

Jak jste na tom vy a chození do divadel? Zajdete si na takovou akci častěji s přáteli nebo s rodinou?

Jinak, jak si užíváte a prožíváte dva měsíce, co už nemáme prázdniny, ale školu? Pokud jste pracující, a i pokud ne, jak vám chybí léto a jaro? (Mně totiž chybí jaro a léto fakt hodně.)

Co říkáte na tuto konkrétní divadelní hru?

Mějte se krásně. :)

Katie (Instagram)