Jak jsme byly v bytovém divadle - Jeden den s Lucy | Divadelní spolek Kašpar - Divadlo v Celetné (Klubovna)

S Lucy (přesně tak, druhá autorka tohoto blogu) jsme vyrazily v létě společně do divadla. Obě jsme měly více času. A tak šlo vše snadněji než nyní. Avšak článek jsem sepsala až teď, dříve jsem se nedokopala. Nicméně na aktuálnosti vůči hře by nemělo ubývat, jelikož se stále hraje. Nicméně, větší recenze přímo jen na tuto divadelní hru bude až v druhém článku, jenž bude po tomto následovat.

Zpět k této naší společné akci.

Obě jsme jely společně z Brna, jelikož jsem byla doma u rodiny. Avšak zpátky se vracela už Lucy beze mě a já zůstávala v Praze. Jednalo se o setkání s přespáním.

Další s tím související informací je, že já právě v Praze studuji a ubytovaná jsem zde v bytě v pronájmu.

Nicméně menší poznatek. V tu dobu, jak Lucy správně podotkla, jsem byla ubytovaná v trochu jiném bytě. Můj v podstatě druhý podnájem po celém prvním školním roce ještě v jiném bytě. Nicméně brzo jsem se přestěhovala do jiného pronájmu. V tom původním zjednodušeně nastaly nějaké problémy a komplikace. Naštěstí nic nebylo ještě oficiální, tak šlo vše snadněji.

Takže celá naše akce byla jednodušší o hledání si právě ubytování. Lucy přijela za mnou a ubytování jsem nám poskytla právě v daném bytě.

Tento byt byl však až za Prahou. Takže jsme po divadle málem nestihly vlak do této oblasti. Měly jsme podpatky a o to víc nás bolely nohy.

Nyní už jsem v podnájmu opět v Praze. Tramvajovou i autobusovou dostupnost pražské městské dopravy mám poměrně skvělou. Takže i když se na všem najde něco, zatím celkem spokojenost. Například další setkání jsou tím pádem ještě jednodušší.

Setkání to bylo skvělý celkově. Užili jsme si spousty smíchu. Povykládaly si o nejrůznějších tématech. Nafotily jsme se navzájem a vznikly nějaký fakt moc hezký fotky. Některé z fotek dám do článku. (Další fotky najdete na mém Instagramu nebo na fotografickém Instagramu Lucy.) Procházka Prahou nesměla chybět, tu jsme zařadily před divadlem. Když nepočítám nějaké to klasické přesouvání po Praze.

 

Nebudu to tady nějak extra časově skládat.

Hlavní téma je však čas kolem doby, kdy jsme byly v divadle. Tak se sem přesunu.

Jednalo se o divadlo v Celetné. Avšak se jednalo o jeho bytovou scénu, kterou nazývají Klubovna.

Do divadla jsme vyrazily dříve. Zařadily jsme sem procházku Prahou, jak jsem již psala. Sice jsme se prošly spíše po klasické trase, ale i ta má něco do sebe. Praha je krásné město.

Avšak k této procházce se váže i ne až tak příjemný zážitek. Šly jsme po Václavském náměstí směrem k divadlu, jež je v uličce kousek od tohoto místa. Po cestě se na nás docela dost začal koukat a divně tvářit jeden pán. Usmíval se oplzle. Celkově to bylo dost děsivé a divné. Také šel směrem, kterým jsme šly i my.

Už jsem přemýšlela, jak oslovím cizího člověka, aby nás bylo více nebo se budu snažit dostat do divadla dříve, což by u jiných divadel šlo celkem snadno, ale my jsme šly do bytové scény, ta zde funguje trochu jinak. 

Naštěstí jsme se o kousek později dostaly z jeho dohledu a oddělily se tak od něj.

My se tedy přesunuly více k divadlu. Předtím jsme stihly ještě nafotit pár fotek nedaleko divadla, jelikož se tam naskytla poměrně hezká scenérie. Z nich však žádnou nemám.

Ale ukážu nám tu v čem jsme vlastně do divadla vyrazily. Společná fotka, kterou mi ve svém mobilu dohledala a poskytla do článku Lucy. Vypadám na této fotce teda trochu zvláštně, ale co už. Lucy zde vypadá super.

Po chvilce jsme si to zamířily rovnou ke vstupu. Zde nás vítal Jan Zadražil. Jedná se o herce, který patří k mým oblíbeným. Věděla jsem, že zde bude hrát. Avšak fakt, že také vítal, byl skvělý. Všimla jsem si toho hned jak jsme šly okolo směrem k fotkám. Když jsme se vracely směrem k němu měla jsem již úsměv na tváři.

Chodím na něj již několik let a většinou si i popovídáme chvilku po představení, takže věděl, o koho se jedná. Přivítal mě. Gentlemansky políbil ruku, objal. U Lucy tak nějak to samé. Byl v pozitivní náladě. Prohodil s námi pár slov. Což, řekněme si narovinu, bylo asi hlavně díky mně. Jsem hold ukecané stvoření.

Zkontroloval nám vstupenky a vpustil nás dovnitř. My se tedy přesunuly k věšákům, jež působily jako samoobslužná šatna. Poté k místům.

Něco k této scéně ve stylu bytového divadla.

(Zdroj obrázků: https://www.divadlovceletne.cz/otevreli-jsme-klubovnu/)

Scéna je přímo v nějakých místnostech, jež působí dohromady jako byt. Byt by to i mohl být. Člověk ale jde dolů a ne nahoru, pod zem. Nejsou zde okna. Občas jsou slyšet tramvaje v podstatě nad hlavami.

Je zde také malinká komora působící jako herecká šatna. Dále místnost s kuchyňkou, která slouží jako menší barový pult. Zmiňovaný věšák lomeno šatna. A dál toalety s umyvadly. Nic nechybí a vše je velmi hezky vymyšlené.

Jedná super nápad a zážitek. Jeviště je skromné velikosti. Hlediště taktéž. Blíž hercům jsem zatím asi nikde nebyla.

Představení 'Vincenc'? Bylo moc hezké. Avšak více o něm si nechám na již zmiňovaný samostatný článek, který chci pojmout jako čistou recenzi na toto představení.

A zdálo se, že i Lucy byla spokojená. Dle toho, co mi říkala se ji jak neobvyklá scéna, tak představení líbilo.

(Zdroj obrázku: https://www.divadlovceletne.cz/program/vincenc/)

Po představení jsme s Lucy chvíli zůstaly v divadle. Postály jsme v místnosti u baru a povídaly si.

Já čekala, zda se k nám dostaví i Honza, kterého jsem o to taky poprosila u vstupu do divadla. A dočkala jsem se.

Honza došel, obě nás opět mile pozdravil. A popovídal si s námi. Což bylo moc hezké a milé. On se vždy snaží být milý.

Studuji vyšší odbornou školu publicistiky. S tím souvisí také to, že jsem ho právě v tomto našem rozhovoru poprosila poprvé o rozhovor do školního rádia. Zda by byl ochotný. Už jen kvůli tomu, že jsem s ním přeci jen už mluvila vícekrát a aspoň částečně ho znám. Zdálo se mi tedy jako dobrý nápad mít zrovna jeho na jeden z mých prvních rozhovorů. Souhlasil. A že se mu mám na začátku školního roku nebo jednoduše až to bude víc aktuální připomenout. Což jsem tak nedávno již učinila. Tak se uvidí. Snad to opravdu vše vyjde. Doufám v to. Věřím, že by to mohl být moc fajn rozhovor.

Mimo to jsme si povídali o nejrůznějších tématech. Například trochu o proběhlém představení.

Lucy se do hovoru také zapojila, i když méně.

Já byla opět hodně upovídaná. Byl i moment kdy už se s námi začal loučit a chtěl, navíc tedy i potřeboval, odejít, ale já stále měla něco, co jsem chtěla říct. Avšak nakonec jsem se i já rozhodla zmlknout a přejít k společnému loučení.

Na rozloučenou nám opět gentlemansky políbil ruce a objal nás.

Já odcházela celkově spokojená. A Lucy tedy dle všeho odcházela spokojená taky.

Na závěr ještě nějaké fotky z focení, na které jsme si během setkání vyčlenily místo. (Další fotky najdete na mém Instagramu nebo na fotografickém Instagramu Lucy.)

 

***

A mě zajímá, jak jste si užili léto a prázdniny? Jaký byl váš společný čas s přáteli?

A zda také rádi chodíte do divadel? Pokud ano, jaké jsou vaše oblíbené žánry? Máte nějaké představení, které byste doporučili – dějově či konkrétní divadelní sestavou nebo obojím? Případně napadá vás nějaké vaše oblíbené divadlo?

Pokud naopak divadla moc nemusíte, tak proč?

Co říkáte na tento konkrétní zážitek?

Mějte se krásně. :)

Katie (Instagram)