Terapie je divadelní hra Dejvického divadla. Jde dle mého názoru hodně do hloubky člověka jako takového. Je to velmi lidská hra. Pohybové prvky na nichž je hra postavena je velmi pěkný nápad. Také bych řekla, že je hra hodně individuální. Zdá se mi totiž, že každý divák si zde opravdu najde mnoho svého. Možná hodně diváků překvapí, jak moc do hloubky jejich nitra tato hra zasáhne. Ale snad by se dalo říct, že to může být pouze můj pocit. Avšak věřím, že i kdyby jste u tohoto díla byli více v nadhledu než já, budete spokojeni.

Uvedu zde hned ze začátku osoby jež stojí za tím, že toto dílo vůbec vzniklo...režie: Petr Zuska, dramaturgická spolupráce: Eva Suková, asistentka režie a choreografie: Zuzana Susová, hudební spolupráce: Marek Doubrava, scéna: Jan Duček, kostýmy: Kateřina Štefková

Samozřejmě je tato hra skutečná hlavně také díky hercům: Jana Holcová, Veronika Khek Kubařová, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková, Hynek Čermák, Martin Myšička, Vladimír Polívka, Pavel Šimčík. Jejich výkony byly naprosto skvělé. Všichni tito herci mají své velmi krásné herecké nadání, jež je díky praxi samozřejmě čím dál lepší. Každý z herců je indiviální, ale v tomto díle se naprosto hezky sladili a vytvořili pospolu velmi pěkně zahranou hru. Představení na němž jsem byla bylo výborné.

Příběh, tak, jak jsem ho pochopila a tak, jak bych ho převyprávěla já. (Jelikož je u této hry možné, že někdo jiný by to popsal jinak.)

Jedná se zde o muže a ženu, jež spolu konají terapii. Terapeutka a pacient, či je tomu snad naopak? Hra už ze své podstaty klade otázku "Kdo z nás je terapeut a kdo pacient?"

Děj však není zcela obyčjená retrospektiva či směs myšlenkových pochodů. Další herci totiž ztvárňují pospolu i zvlášť právě dvě hlavní osoby. Jejich vzpomínky, minulost, myšlenky, nitro.

A tak se nám postupně poodhaluje lidský život hlavní dvojice. Chvíle jež zažili zvlášť i chvíle, které prožívali pospolu.

Děj nám též v jednom momentě zamotá hlavu odhalením jakéhosi vztahu, jež spolu vedou. Zda u nich jde i o lásku nebo naopak jiný vztah se poodkrývá po celý děj, avšak jisté momenty nám to ukáží mnohem více.

I takovéto hře nechybí zvrat. Jako dva jedinci spolu prožívají i neshody, boj o jejich pravdu, starost o druhého a starost i o jejich vztah a vzájemné city.

Upozornění, které sem vložím je, že se jedná o dílo u něhož se tolik nezasmějete. K slzám vás to také nedovede. Jedná se však jednoduše o poměrně vážnou hru. Ale, pozor, neříkám, že k smíchu nedojde vůbec. Naopak. jsou zde velmi pěkné pasáže, které k poúsměvu či dokonce smíchu dovedou. Jen jich není moc. Nejedná se o komedii.

Dovolím si ještě upozornit na velmi pěkná slova pana režiséra, jež jsou uvedena ZDE avšak dovolím si je nepřepisovat sem a pouze na ně upoznornit. Jděte si je přečíst. Není to dlouhé. Avšak je to velmi pěkné. Slova k dílu jako takovému. Zdá se mi však také, že je mezi řádky snad možná i trochu víc než jen povídání o tomto díle.

Pohybové ztvárnění dějě v díle. Činoherní herci se rozhodli pro pohybovou hru. Jak to dopadne? Skvěle. Neumím si upřímně představit Terapii bez pohybu. Ono by to určitě šlo, ale já jsem za tento nápad velmi ráda. Choreografie a její podstata je výborně vymyšlená. Herci nádherně pracují a spolupracují v pohybu. Děj to nejen doplňuje, ale právě, že i ztvárňuje. Jedná se o nedílnou součást. Velmi hezké.

ZDE také odkaz na oficiální galerii divadla k Terapii, které ukáže maličko více fotek z představení.

Těžce se děj a celá podstata poodhaluje a pospisuje bez toho, aniž bych vám prozradila mnoho.

Radši vám opravdu hodně doporučím jít na tuto divadelní hru. Udělat si výlet do Prahy. Zkusit toto dílo spolu s herci zažít. Premiéra byla teprve nedávno, takže je velká šance, že tuto hru stihnete.

.....

Já sama šla v prvních reprízách představení. A šla jsem sama. Takže, jaké to je jít do divadla sama? Vlastně ne až tak zvláštní. Jistě, s někým je to určitě lepší. Člověk si má s kým povídat například se sklednkou vína nebo oříšky před, během přestávky a po představení. Diskuze daného díla uplně sama se sebou nejde. Avšak, jinak je to celkem v pohodě.

Jo a nikdo si vás nějak nevšímá ve stylu, jejda, chudák samotná. Nebo jsem si toho alespoň nevšimla já. Či to uměli spolupřítomní diváci hezky skrýt.

Tento zážitek je ve dvou a více lidech určitě víc fajn v podstatě toho rozdílu, zda jít sám nebo s někým. Společný zážitek je lepší.

Hlavně ale, samotnému dílu to samozřejmě neubírá. Stále jsem si dané předatvení velmi užila. Byla jsem nad míru spokojená.

Šla jsem takto sama do divadla ještě jednou. Je to v pohodě. Uplně v pořádku. Pokud jste na tom jako já, rádi si někam takto zajdete a to někdy klidně častěji než ostatsní. Stává se tak, že holt ne vždy máte s kým jít. Jde to i sám se sebou. Bohužel totiž, ne vždy jde skorigovat datum předatvení na která by jste rádi a časové harmonogramy vás a jiných osob, když se rozhodnete jít. Možnost nejít zůstává a většinou stále využiju právě ji. Někdy prostě nepůjdu, ale jednou za čas...je možné, že ještě zbalím jenom svoji osůbku a vyrazím. Protože to jde a dá se to v pohodě. Stejně jako do kina, do kavárny, do restaurace, atd. 

Každý to má samozřejmě jinak, pro někoho to bude nepředstavitelné a někdo si to bude užívat ještě víc než já. No, toto byl můj pohled na věc.


HODNOCENÍ:

9/10

***

Jak jste na tom vy a chození do divadel? Pokud do divadel nechodíte, kam si rádi zajdete za kulturním zážitkem? Preferujete úplně jiné trávení času?

Co říkáte na tuto konkrétní divadelní hru dle článku, jež jsem vám zde napsala?

Mějte se krásně. :)

Katie (Instagram)

3 Komentáře

  1. Vypadá to dobře, také jsem byla v divadle sama a je to v pohodě, i když radši chodím s někým. Já byla nedávno na baletu "Anastázie, poslední dcera cara" a bylo to moc hezké :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to hodně zajímavě. Připadá mi to trošku i filozofické, k zamyšlení, nebo se pletu? Vladimíra a Veroniku mám moc ráda :) skvělý výběr herců

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná recenze, hra musela být fajn, když má od tebe tak vysoké hodnocení. Já sama v divadle ani kině nikdy nebyla a asi si to neumím úplně moc představit. Nepřijde mi to divný nebo tak, ale vadilo by mi, že bych si o tom nemohla s nikým povídat. To já potřebuju.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme moc za reakci :)