Protivníci | Recenze

Protivníci (v originále Archenemies) je druhý díl ze série Renegáti (recenze prvního dílu: ZDE), který vypráví o světě, ve kterém se proti sobě staví strážci pořádku Renegáti a zločinci zvaní Anarchisté. V tomto díle se dále rozvíjí příběh Anarchistky Novy a Renegáta Adriana; jejich postupné sbližování a zároveň pochyby nad vlastními idejemi, které jim visí nad hlavou. Kromě toho se však z Renegátských laboratoří vynořuje nová hrozba: nebezpečný toxin, který dokáže Výjimečné připravit o jejich schopnosti...

Jak už to u druhých dílů v trilogii bývá, přišel mi tento díl o něco horší než ten první, ale přesto byl plný napětí a do čtení jsem se nemusela nutit, protože mě reálně zajímalo, jak se příběhy jednotlivých postav vyvrbí. Děj nebyl tolik akční jako v jedničce (až na závěrečných několik kapitol), za to byl kladen mnohem větší důraz na rozvoj postav, na prohlubování vztahů a spoustu dalších zajímavých dialogů, včetně představení několika nových postav. 

Ze začátku mě trochu štvalo, jak moc se všechno točí kolem vztahu Novy a Adriana místo toho, aby se děj nějak výrazně posouval dál, ale když se na knihu dívám zpětně, přijde mi to dost logické - nejen, že jde o skvělou slow burn romanci, ale aspoň jsou jejich vzájemné city rozvíjeny realisticky, ať už k jejich charakterům, tak i celkově (nedají se dohromady během pár kapitol, jak to v některých knížkách bývá a čtenář tak získá mnohem větší propojenost s postavami a může jim i pořádně fandit). Samozřejmě ten realismus nemění nic na tom, že bych preferovala trochu větší akci a rychlejší posun toho hlavního děje na pozadí (právě onen akční spád přišel až na konci), ale aspoň se mám holt na co těšit ve třetím díle.

"Nic není tak černobílé, jak lidé rádi předstírají."

Co se týče záporů, rozhodně bych zmínila chování superhrdinské Rady. Na jednu stranu jsem ráda, že mají své chyby, ale spousta jejich rozhodnutí je tak neskutečně naivní, že se mi ani nechce věřit, že jde o skupinu dospěláků, kteří bojovali a vyhráli ve válce o Gatlon. Jejich 100% jistota, že nikdo z Renegátů by v životě ani nepomyslel nad zneužitím toxinu nebo některého předmětu ze skladu artefaktů, je naprosto směšná. Zvlášť když my jako čtenáři víme, že ne všichni Renegáti jsou tak čistí jako jiní.

*** SPOILER ***

Jen tak mimochodem, jejich rozhodnutí, že k použití toxinu není zapotřebí žádného soudu, dost zavání diktaturou, což je naprosto proti všemu, co jinak Renegáti hlásají. Chápu, že je tohle jeden z hlavních konfliktů pro Novu, ale nejsem úplně přesvědčená, že to dává až takový smysl vzhledem k tomu, co o Radě víme a jak jsme měli během knihy možnost víc poznat Kapitána Chromia a Dread Wardena. Jak můžou být tihle dva lidi tak hrozně naivní, jak si můžou myslet, že je tohle správná věc? A přitom mám tuhle dvojici hrozně ráda, dost jsem si je oblíbila během prvních dvou dílů, ale tohle mi prostě nejde na mozek.

*** KONEC SPOILERU ***

Ve finále je kniha zajímavá a stejně jako minulý díl, tak i tentokrát je ukončena pořádným zvratem a moc se těším na poslední díl. Seč je o něco slabší a pomalejší než jednička, stále doporučuji pokračovat (z mé zkušenosti je často druhý díl v trilogii ten nejslabší, takže nejsem nějak extra zklamaná) a co se týče trojky, mám poměrně vysoká očekávání, takže doufám, že mě nezklame!

HODNOCENÍ:

7.5/10

***

Díky za přečtení a přeji krásný den! :) L.V.