A mám tu druhý článek kde jsem se s vámi rozhodla podělit o něco málo z mého psaní poezie a případně krátkých hrátek se slovy, kde úplně nevím jak takovou tvorbu nazvat. Ráda bych upozornila, že je to poezie za delší období a z různých mých rozpoložení. Něco je lepší, něco je horší.

Jedná se tedy o část druhou, ale bude jich ještě více, jelikož jsem se rozhodla toho s vámi tady sdílet poměrně hodně. (Část první ZDE)

Tato část je zaměřená na básničky pochmurné tématiky, smutné. Hlavním tématem je totiž smrt, pospolu s láskou různého druhu.

A přesně jak nadpis píše, je to z poznámek. Ráda si totiž píšu momentální nápady do mobilu nebo nyní už také do tabletu do poznámkového bloku, u básniček to jde velmi snadno.

O to více bych řekla, že je to autentické. Ano, občas to trochu pozměním, aby to dávalo větší smysl, vypadalo to lépe a lépe se to četlo nebo aby to bylo více gramaticky v pohodě. Ale pořád tam zůstává ten momentální původní nápad, ať už mě napadl, když jsem seděla někde se slzami v očích nebo s úsměvem na tváři, či v úplně jiném rozpoložení.

Objeví se zde jak klasický tak volný verš i již zmiňované krátké odstavečky vět a slov s jistým poskládáním a významem.

Každá básnička nebo hra se slovy má zajisté svůj skrytý význam pro mě a bude mít i pro vás. V tom je psaná tvorba krásná.

Ještě bych dodala, že tuto tvorbu a mnohem více z ní - mluvím hlavně o poezii a krátkých hrátkách se slovy, ale určitě tam chci někdy dávat i útržky z mnou napsané prózy, to vše najdete také na jednom takovém mém tvořím Instagramu...TADY, kam chci tuto tvorbu postupně přidávat, tak poprosím o kliknutí a follow, vaše podpora bude skvělá, snad se vám i tam bude líbit. - Případně ještě můj Wattpad TADY a knížka poezie TADY.

Tak dobrá, a konec povídání. Jdeme na to...

Fénixovo pírko spadlo na zem,

když první slza z oka vypadla.

První slza žadonící po něm,

po tom, koho skrývá posmrtná zahrada.


Jakou tvář má smrt?

Jež zabije toho, kdo miloval.

Jakou tvář má sudička?

Když uvidí toho, koho miloval.


Smrt z lásky zní až poeticky,

jako smyšlené drama,

čtené se zatajeným dechem náctileté dívky.


Čtené se zatajeným dechem bývá,

avšak také se slzami,

z novin jež parte skrývaj.

Parte o smrti mladé ženy, muže, dívky, chalpce,

o smrti člověka, jež neunesl zlomené srdce.


Přijde si pro každého, víme to všichni.

Občas však odvede i ty co jí ještě nepatří.

Nebo by alespoň neměli,

mladí jsou, skoro nic nezažili.

A přeci jí končí v náručí.

Smrtelným polibkem hodně jich umlčí.


Milovala jsem tě, víš.

Tak jak jsi si mohl dovolit mě opustit?

Vážně musel jsi opět hrát si na hrdinu?

Co nám to pomůže, že měl jsi nás rád,

když už nikdy nepřijdeš domů.


Možná nad tři tisíce lásky nestačí,

ale nechci jen vzpomínky, chci být u tebe v náruči.

Chybíš mi neskutečně moc,

až tak, že by mi stačilo klidně hádat se celou noc.

Jen kdyby jsi byl zase u nás doma...

A ne v rakvi jež tvůj věčný spánek skrývá...


A to je pro tento článek vše.

Tak snad se vám i článek s takovouto pochmurnou tématikou zdál fajn z hlediska tvorby poezie a snad by jste tuto moji poetickou snahu zhodnotili dobře, když tak budu opravdu moc ráda za jakékoliv hodnocení a komentáře.

Mějte se krásně. :)